Kůň bez člověka je osamoceným a zbloudilým poutníkem. Platí to i naopak. Vojevůdci by nevyhráli své bitvy, kdyby se nevyšvihli do sedel, a koně by nikoho nedovedli k vítězství ve válečných vřavách, kdyby jejich hřbety zůstaly prázdné. Snad proto zdobí centra světových velkoměst i menších sídel jezdecké památníky historie. Tu císař na žulovém podstavci, tu král, vévoda či princ. Hrdě se přímí v sedlech zpupných ohřů, v rukou třímají kokardy a právě odjíždějí, klusem či tryskem. Jako by i výraz jejich tváří naznačoval, že se zakleslí ve třmenech cítí mnohem bezpečnější než na zemi. Taková je třeba socha Ruy Diaze alias El Cida ve španělském Burgosu. Zakladatel křesťanského jezdeckého řádu si za své hrdinské činy v boji proti maurským okupantům vysloužil trvalé zbožňování krajanů. A pomník. Nebo socha autora Edwarda Boehma v Hyde Park Corner v Londýně. Ryzák Copenhagen veze vévodu Arthura Wellesleye z Wellingtonu k vítězství v bitvě proti Napoleonovi u Waterloo.

A pak tu jsou pomníky samotných koní, rovněž udatných a slavných bojovníků z pohledu sportovního. V cílové rovince slavné Grand National, Velké národní na závodišti v Aintree poblíž anglického Liverpoolu stojí pomník koňské hvězdy jménem Red Rum. Prestižní překážkový dostih na 7 200 metrů vyhrál třikrát, v roce 1973, 1974 a 1977, dvakrát doběhl druhý. Britové na něj vzpomínají jako na známého herce či spisovatele, prostě na svého anglického hrdinu řečeného "Rummie". Jeho bronzová skulptura vévodí valu pár metrů od paddocku v Aintree.

U hlavní tribuny na závodišti v Cheltenhamu stojí zase jiný bronzový oř Arkle, kůň vévodkyně z Westminsteru, ten dvakrát v roce 1964 a 1965 triumfoval v cheltenhamském Gold Cup, Zlatém poháru, překážkovém dostihu ceněném snad ještě víc než Velká národní.

V České republice se zatím bronzové podoby dočkali jen koně vojevůdců. Svatého Václava, Jana Žižky, Jiřího z Poděbrad... Na dostihové koně se jaksi nedostalo. I když by si to mnozí z nich jistě zasloužili. Z klasických šampiónů třeba vítězové Československé derby Masis, Arva, Norbert nebo Taran, z překážkových Korok, Kladrubský Sagar, trojnásobný vítěz Velké pardubické z let 1981 až 1983, nebo ryzák Železník z Bruntálu - Světlé Hory, vítěz Velké z let 1987 až 1989 a 1991.

Ale protože v českém turfu stále není tolik peněz, aby před poctou z bronzu nedostala přednost jiná pro stáj důležitější investice, na sochy jako je Red Rum nebo Arkle si budeme muset ještě chvíli počkat. Zbývají tedy jiné drobnější možnosti, jak vzdát hold úspěšným. Třeba tahle malá skromná knížka, spíše sešitek. Vypráví o jednom nezkrotném tmavém hnědákovi, valachovi z kraje slunce, z jižní Moravy. Možná má povahu stejnou jako vinaři tam v okolí Znojma. Je tvrdohlavý, ostrý jako slivovice, nepoddajný, má svou pravdu a umí vyhrávat. Ať to stojí, co to stojí. To jeho koňské srdce ho žene vpřed.

Tohle je malá pocta Peruánovi, dvojnásobnému vítězi Velké pardubické steeplechase, nejstaršího překážkového dostihu nejstaršího kontinentu. Nejbohatšímu koni československé a české historie a nejrychlejšímu za 125 let trvání slavného dostihu.

Vlastimil Weiner